Jdi na obsah Jdi na menu
 


O čem mlčí ruiny a šeptají pyramidy

23. 10. 2018

"... To talíři nás straší, prý hanebně tu létají,
To u vás psi štěkají, to u vás ruiny hovoří."
(V. S. Vysockij)

 

Někdy bývá užitečné zapomenout na všechny poznatky získané ve škole a podívat se na dávno známé věci nově a jinak. Pak se totiž určitě objeví něco nového. Navrhuji tedy zamyslet se tímto způsobem nad mou sbírkou reprodukcí obrazů malířů 18. a počátku 19. století.

Pro začátek nevelký úvod. To proto, aby byl pochopitelný běh mých myšlenek a nezdály se tak neuvěřitelné.

Každý morálně i fyzicky zdravý člověk dříve nebo později dojde k poznání, že veškerý život je nepřetržitý běh v kruhu. No... nebo jako zebra, jak se komu líbí. Nicméně podstata je stejná: jednoho dne se ráno probudíš a uvědomíš si, že jsi ztratil spoustu životních sil na přelévání z prázdného do prázdného. Začneš tedy dělat všechno znovu s ohledem na předchozí zkušenosti a nakonec přijde další ráno, kdy člověk musí přehodnotit vše ještě jednou.

Ale velmi mnozí zjišťují, že nemají sílu přiznat si, že to, co považovali za neotřesitelné, je ve skutečnosti blud nebo lež. Nás totiž učili pevnosti. Jsme přesvědčeni, že musí existovat nějaké pravdy, které by měly zůstat základem všeho, bez jejich existence by přece nastal chaos. Člověk zbavující se svého přesvědčení, nemá k ničemu úctu. Váží si "pevných cínových vojáčků". A v tom je hlavní problém. Je totiž velmi těžké zachytit onu tenkou hranici mezi pravdou a bludem.

A čas přitom utíká... Všechno kolem se rychle mění. Nelze tupě následovat zastaralé instrukce. Zároveň však nelze ustoupit od pravidel morálky, jinak jde všechno nevyhnutelně do vývrtky, která vede ke katastrofě. V Bibli je popsán zánik Sodomy a Gomory a to platí přesně pro ty, kteří se rozhodli, že normy morálky jsou zastaralé a není bezpodmínečně nutné je dodržovat. Doufám, že se dožiji doby, kdy se novým nynějším sodomitským zemím dostane po zásluze, aby zjistily, že tyto pravdy jsou opravdu neotřesitelné. V opačném případě totiž budou muset zjistit, že PEKLO skutečně existuje a my se v něm právě nacházíme. Takže se budu snažit ustoupit od dogmat, ale při tom nepřekročit hranici a neupadnout do mysticismu.

Začnu několika obrazy různých umělců, které jsou méně známé než práce Giovanniho Battisty Piraneziho, jsou však s nimi spojeny nejen věkem, ale i obsahem  . . . . . . . . . . . .

 

O čem mlčí ruiny a šeptají pyramidy. I